4. Krok: Vytrasme zo seba napätie

(Upozornenie: tento článok budem ešte aktualizovať o ďalšie skúsenosti, toto je len náčrt)


4. krok k emocionálnemu liečeniu (ale aj fyzickému liečeniu) je vytrasenie nahromadeného napätia v tele

Vytrasme zo seba napätie a zbavme sa a nahromadeného stresu, napätia a traumy

Keď divoká zver v savane uteká pred predátorom, prežíva najväčší strach pred smrťou. Uteká doslova o život, prebudí sa v nej základný inštinkt, chce prežiť. Tento primárny inštinkt sa zachoval aj v našich génoch a naše telo sa tiež cíti ohrozené, keď je pod akýmkoľvek tlakom a stresom. Keď ohrozenie pominie, zviera sa z celej sily otrasie, vydýchne si a pokračuje ďalej vo svojom pokojnom živote.

Táto triaška im navráti psychickú a fyzickú rovnováhu a odstráni psychické a fyzické napätie.

Vytrasme sa aj my zo stresu, nervozity, trémy, traumy a zablokovaných emócií. Uvoľnime sa tým.

Moje trasenie počas meditácií

Nutkanie “triasť sa” som naplno začal pociťovať počas hlbokých meditácií. V stave pokoja sa mi vynárali bolestivé emocionálne spomienky a ja som znervóznel. Chcel som upokojiť svoju myseľ, ale nedokázal som to.

Cítil som, že sa chcem triasť.

Toto nutkanie som chcel zastaviť, ale potom som si povedal, že kašlem na to. Nechám telo robiť, čo potrebuje.

Ľahol som si a začal som sa jemne natriasať. Triasol som si nohy, potom trup, potom ruky a krk.

Prišla neskutočná úľava a ja som nerušene meditoval ďalej. Nemal som potuchy, čo sa to so mnou robilo, ale uľavilo sa mi a ja som cítil pokoj.

Čím viac som meditoval, tým viac som pociťoval toto nutkanie triasť sa a aj som ho praktikoval.

Prežitie emócií nestačilo

To isté sa mi dialo, keď som naplno prežíval emócie. Keď som skončil s 3. krokom a prežil som naplno emócie, tak som stále cítil napätie v tele a svaloch. Cítil som, že sa musím vytriasť.

Moje trasenie počas prežívania emócií

Pri prežívaní emócií som mal asi takéto inštinktívne reakcie tela:
Napli sa mi svaly na tvári do inštinktívneho výrazu bolesti. Občas som nechal aj nech mi padne sánka. Cítil som silné napätie v chrbtici a nechal som, nech sa mi napínajú svaly podľa intenzity emócií.

Cítil som ako sa mi zastavuje dych a napína bránica.

Po silných svalových kontrakciách som začal cítiť triašku. Nechal som telo, nech sa trasie. Snažil som sa vycítiť, ako sa telo chce triasť a občas som mu vedome pomáhal.

Dych sa mi väčšinou zastavil a nechal som ho zadržaný, potom som nekontrolovane prudko dýchal.

Keď som cítil, že sa chce telo triasť, tak som ho nechal.

Prudké trasenie občas po chvíli prešlo k miernejšiemu chveniu. Občas som mal nutkanie sa trhnúť, tak som sa trhol.

Načúval som “nemému hlasu” svojho tela a nechal som ho robiť to, čo samo potrebovalo.

Stále som však nevedel nič o trasení. Prečo sa to so mnou deje? Musím si zistiť o tom viac.

Prvé otázky ohľadom trasenia

Začal som si klásť otázky: Prečo sa trasiem? Akú funkciu má trasenie? Je o tom niečo na internete?

Najprv som našiel niekde zmienku o trasení zvierat. Tie sa po stresovej situácii “vytrasú” a táto triaška im navráti psychickú a fyzickú rovnováhu. Hneď ma to zaujalo a potom som k tomu som našiel dve mená: Dr. Peter A. Levine a Dr. David Berceli.

Obaja sú to psychoterapeuti, ktorí sa zaoberajú ľuďmi, čo prežili ťažké traumy.

Obaja majú knihy v češtine, tak som hneď začal čítať viac.

Kniha, kde som našiel vysvetlenia sa volá:
Revoluční metoda uvolňování traumatu (David Berceli).

Osobne považujem slovo “revoluční” za marketingové a nemám ho rád, ale tá metóda je skvelá.
Názov knihy by som popísal skôr takto:
Inštinktívna metóda uvoľňovania traumy trasením.

Konečne sa mi všetko vyjasnilo…

Trasenie v zvieracej ríši

Najprv v knihe pekne vysvetluje, ako sa zvieratá správajú a ako prežívajú trasenie.

Revoluční metoda uvolňování traumatu (David Berceli):
Zvířata žijící ve volné přírodě zažívají traumata poměrně často. Jak trauma zpracovávají poté, co dokončí počáteční reakci typu „útok, útěk nebo zamrznutí“?

Když se gazele podaří uniknout útočícímu lvovi, nějakou dobu se třese po  celém těle. Třesem vybíjí přebytečnou energii. Když adrenalin opadne, vrátí se ke stádu a pije vodu z tůně jako by nic.

Když mezi dvěma kačery dojde ke sporu o teritorium, po roztržce se od sebe vzdalují a přitom energicky mávají křídly, aby ze sebe setřásli následky konfliktu.

Třes můžeme pozorovat také u našich zvířecích mazlíčků, když je např. vyděsí bouřka. V reakci na děsivou událost, jakou je pro ně hromobití, vytvoří jejich těla energii pro útok nebo útěk. Protože ale tato zvířata nežijí ve volné přírodě a cítí, že jim v naší blízkosti nic nehrozí, tuto energii nepotřebují a jejich těla ji uvolňují třesem.

Poznáme to

Možno každý sme v nejakom momente zažili triašku: pri skúškach, pred mítingom, počas nehody, pri emocionálnom vypätí…

Každý si pod stresom môžeme predstaviť niečo iné: náročný zákazník, ktorému ťažko vyhovieť, neschopný kolega, na ktorého sa nedá spoľahnúť, nehovoriac o postupovej či záverečnej skúške. Pre mnohých tým najväčším stresom je nepohoda v rodine, naštrbené či komplikované vzťahy, podvody, či sklamania, ktoré prinášajú medziľudské vzťahy.

Niektorí sa trasieme, keď si neveríme. Predstavujeme si ako zlyháme a potom pociťujeme silnú nervozitu.

Stres pociťujeme, keď veci nejdú podľa našich predstáv. Z každej situácie chceme vyjsť ako víťazi, ako obľúbenci, ale nemusí sa nám to podariť.
Potom si zas predstavujeme ako sa nám vysmievajú a že nás čaká sociálne odmietnutie, ktoré je emocionálne bolestivé.

Toto volám ako reťazové myšlienky, či reťazové predstavy, ktoré vedú k emocionálnej bolesti a spôsobujú napätie.

Pri tomto strese potom môžeme pociťovať triašku.

Poznáme to aj v ľudovej reči:

• Triasol sa ako osika
• Trasie sa ako pes
• Trasie sa ako prút
• Trasie sa mu ruka ako drozdovi chvost

Revoluční metoda uvolňování traumatu (David Berceli):
Jako u řady jiných savců, i u člověka je třes přirozeným projevem šoku nebo nervozity. Mnozí lidé například vyprávějí, jak se třásli po dopravní nehodě nebo jiném nebezpečném zážitku.

Když jsme nervózní, může se nám chvět brada a jektat zuby. Nebo když máme promluvit na veřejnosti, což je pro mnoho lidí jedna z nejobávanějších výzev, rozklepou se nám kolena. I při tak radostné události, jakou je svatba, se mohou nevěstě nebo ženichovi třást ruce trémou.

A když si nás šéf pozve na kobereček, můžeme se rozklepat celí. Často říkáme „třásl jsem se jako osika“. Někteří z nás se roztřesou, když jedou autem a za nimi se rozsvítí modrý majáček a rozezní policejní siréna. A kolikrát už jste se rozčílili tak, že jste se doslova třásli vzteky?

Aj človek sa trasie

V knihe jasne vysvetľuje, že trasenie je aj prirodzenou súčasťou človeka. Pomáha mu k opätovnému zotaveniu sa po strese a vybíja prebytočné napätie. Ukončuje tak reakciu typu “útek, útok alebo zamrznutie”.

Revoluční metoda uvolňování traumatu (David Berceli):

Třes u člověka, stejně jako instinktivní třes u zvířat, je přirozenou reakcí, jíž se otřesená nebo rozrušená nervová soustava snaží obnovit rovnováhu v mysli a těle.

Třes může napomáhat procesu zotavení, protože nevede k znovuprožití zkušenosti, jímž by trauma mohlo být posíleno. Naopak, třes trauma uvolňuje tím, že pomáhá ukončit reakci „útok, útěk nebo zamrznutí“. Vybíjí také přebytečnou energii z  předčasně ukončené útočné nebo útěkové reakce.

Třes dovolí tělu, aby „zjihlo“ – opustilo stav hyperexcitace. Organismus se jím oprošťuje od traumatu. U všech savců včetně lidí totiž třes tlumí aktivitu hypotalamo-hypofyzární-nadledvinové osy. Tělo jím vybíjí přebytečný náboj reakce typu „útok, útěk nebo zamrznutí“.

Tento druh třesu se nazývá neurogenní.

Je primitivní fyzickou reakcí na procesy procedurální paměti a jako takový je přirozeným projevem genetického založení lidského organismu.

Prečo to celé znie ako niečo nové? Trasenie sa nám stratilo kultúrou a hanbíme sa za to. Nepoznáme to, je to nám to neznáme a nerozumieme tomu.

V knihe opisuje ako pri bombardovaní držali dospelí ľudia deti. Deti sa triasli, ale dospelí nie. Každí však cítil nutkanie triasť sa, ale zadržali to v sebe.

Revoluční metoda uvolňování traumatu (David Berceli):

Fakt, že takto reagovali všichni dospělí bez výjimky, potvrzuje závěr, k němuž při zkoumání tohoto jevu dospěli neurologové – v procesu socializace ztrácíme schopnost vybíjet stres třesem. Dospělí, na rozdíl od dětí a volně žijících savců, přirozený třes potlačují, protože jim připadá zahanbující.

Nezadržitelný třes je pro nás známkou „nedostatečné sebekontroly“, a proto jej považujeme za společensky nepřijatelný a vyhýbáme se mu. Když vidíme, jak se někdo  třese, jsme v rozpacích

a nevíme, jak reagovat.

Trasenie by sme nemali radšej zadržiavať

V našej spoločnosti sa neoplatí dávať svoju zraniteľnosť najavo. Čaká nás výsmech, poníženie a celé je to známkou slabosti. Ľudí, ktorých považujú za slabých, sa iní stránia a toto sociálne odmietanie vyvoláva ďalšiu emocionálnu bolesť.

Moja rada znie: nájdime si súkromie a vytrasme sa.

Revoluční metoda uvolňování traumatu (David Berceli):

V naší společnosti se nevyplácí dávat najevo zranitelnost. Rozechvělý hlas, rozklepaná kolena a roztřesené ruce se považují za známku slabosti. Proto, místo abychom poslouchali přirozený instinkt a třásli se, se otupujeme léky proti bolesti, alkoholem a dalšími látkami se sedativním účinkem.

Traumata a tragédie nám často zasáhnou do života i přesto, že se jim ze všech sil snažíme vyhnout. Naše tělo sice ví, že dokáže přežít a překonat i ta nejvážnější traumata, ale naše ego – obraz sebe sama, který nosíme v hlavě – se snaží vyhnout okamžikům zranitelnosti a popírá je. 

Tělo se chce třást, aby vybilo přebytečnou energii, a mysl mu v tom brání. Mysl většinou zvítězí a tělo pak musí najít jiný způsob, jak se vyrovnat s nadměrnou excitací.

Protože se třes obecně považuje za projev nějaké poruchy, málokdo přemýšlí o jeho účelu a možném léčebném využití. 

Naše tělo naštěstí tento uvolňovací mechanismus nezapomíná. Pouze čeká na chvíli, kdy ho bude moct znovu spustit.

Měli bychom konečně uznat, že třes je normální, zdravou funkcí, která má spíše fyziologický než psychologický základ. Aktivace a  deaktivace hypotalamo-hypofyzární-nadledvinové osy není kulturním ani sociálním jevem. 

Když budeme tento primitivní, instinktivní třes podporovat a využívat, místo abychom jej léčili, jako by byl něčím patologickým, můžeme s jeho pomocí rozřešovat tělesné projevy hyperaktivity sympatického nervového systému a vracet nervové soustavě ztracenou rovnováhu.

Když traumatická událost skončí, nervový systém by se měl přirozeně uvolnit tak, že třesem odplaví veškeré látky vyvolávající napětí, které v nás po traumatické epizodě zbyly. Třes dává mozku signál, že nebezpečí pominulo a že by měl odvolat poplašný stav.

Když se ohýbače po skončení stresující události neuvolní, zůstávají i ony citlivé vůči další stimulaci, a to i při zanedbatelném stresu. Ocitáme se tak v začarovaném kruhu nikdy nekončící úzkosti.

Čo s tým?

Po pochopení týchto mechanizmov som sa začal viac sústrediť na vnímanie tela a cítiť, kedy má telo nutkanie vytriasť sa.

Podľa Dr. Levina je kľúčom k obnove rovnováhy u človeka po traumatickom zážitku schopnosť “využiť procesu plynulej adaptácie, ktorý môžeme pozorovať u divokých zvierat - tie sú schopné sa vytriasť, dokončiť reakciu znehybnenia a získať späť plnú pohyblivosť a funkčnosť.”

Keď som nervózny z toho, čo si o mne pomyslia iný ľudia

• Pri stresujúcich sociálnych situáciach
• Pri trémach pred mítingom, skúškou, prednáškou
• Keď sa prehadzujem v posteli, pretože mi prišli na rozum nejaké myšlienky, ktorými sa nechcem zaoberať
• Pri pracovnom strese z “deadlinov”
• atď.

Môj nápad je taký, že to skúšam praktizovať rutinne.

• Vytriasť sa pred odchodom do práce.
• Počas dňa si odskočiť niekam a vytriasť pracovný stres priebežne počas dňa.
• Vytriasť sa pred odchodom z práce.
• Vytriasť sa pred spaním.
• Keď pociťujem nervozitu, stres, emocionálnu bolesť.
• Keď  sa v našom vedomí usídlila myšlienka - neviem, nedokážem, pokazím to.

Postupne sa zasa naučíme cítiť, kedy sa potrebujeme vytriasť a aby sme neuvádzali iných ľudí do rozpakov, tak si nájdeme svoje pokojné miesto a vytrasieme sa.

Pravidelnosť a prirodzenosť trasenia

Idete ráno do práce a cítite stres? Vytraste sa.

Máte trému zo skúšky, mítingu, či prezentácie? Vytraste sa.

Máte nepríjemné spomienky zo stresujúcich zážitkov? Vytraste sa.

Ja som to začal robiť pravidelne. Keď sa idem kúpať do ľadovej vody a som z toho nervózny, tak sa vytrasiem. Idem si zabehať, tak sa predtým vytrasiem.

Ráno sa zobudím, mal som nepríjemný sen a som z toho nervózny, tak sa vytrasiem.

Začal som s trasením vždy, keď pocítim nepríjemný stres. V práci, keď programujem a uvedomím si, čo všetko treba stihnúť. Potom doma po práci, keď chcem zabudnúť na “deadline”, alebo si spomeniem, že som na niečo zabudol.

Keď sa vytrasiem, tak cítim, ako sa mi postupne uvoľňujú svaly, ktoré som mal vždy ztuhnuté. Cítim, ako napätie v hlave sa rozplýva a mám lepšiu náladu. Pred spaním sa trocha vytrasiem a lepšie sa mi spí.

Je to nákazlivé a naozaj povzbudzujúce.

Možno to nebudete chcieť robiť, lebo sa budete pred sebou cítiť čudne. Je to však prirodzené.

Ako často?

Ja to skúšam každ deň, ale nadobudol som pocit, že vytriasam zo seba rokmi nadobudnúty stres.

Možno vytriasam aj 20-30 rokov...

Je to nie len proti každodennému stresu, ale aj rokmi nahromadeného napätia... Toto však ešte rozviniem neskôr... 

BLOG IN PROGRESS...